Tentokrát už jako plnohodnotný tým ve složení Hanka s Rockym a Eva s Happym se JK Počin vydal na Jíkevský orientační závod po Polabí a nebylo čeho litovat. Tady jsou jejich dojmy.
Jelikož jsme ženy soběstačné, zajistily jsme si pro tentokrát dokonce samy i dopravu. Byla to premiéra, takže trochu strachu nemohlo chybět, ale při dojetí na místo nás čekal moc milý tým s občerstvením a veškerá nervozita brzy opadla. Po krátké instruktáži jsme šly připravit naše koňské parťáky a vydaly se na cestu. Trasa byla velmi povedená s různými terénními nástrahami, což nás velmi bavilo. Oba koně nás opět ujistili, že jsou to skvělí parťáci, kteří s námi jsou do všeho. Úkoly byly hezky rozvržené, občas nějaký chyták, a pár chyb vzniklo mým nedokonalým přečtením zadání. Ale celkově to bylo perfektní sbírání zkušeností.
Na trase nás čekalo jedenáct úkolů a tajný dvanáctý úkol v cíli. Tentokrát jsme trasu jely akčněji než na Sázavských bludičkách a to i přes tropické počasí. Naši čtyřnozí kluci byli neuvěřitelní. Musím ale vyzdvihnout i Hanku za její profesionální orientaci ve slepé mapě. Kde já vidím jen jakousi červenou klikatici, Hanka přesně ví, kam kdy a kde zahnout. Nejvíc mě však překvapila její dovednost číst morseovku jako básničku. Sundávám tedy před ní svůj klobouk.
Po dojezdu do cíle nás čekal čerstvě usmažený řízek, který v tu chvíli opravdu bodnul. Netrpěly jsme ani nedostatkem tekutin, organizátoři měli vše skvěle zmáknuté. Myslím, že v těchto pohodových akcích jsem se s Happym našla a budu ráda, když se Hanka stane mým týmovým parťákem.
Děkuji všem za další skvělý zážitek a těšíme se na podzim na dalším Jíkevském koorientačním závodě.
